Ondra Sluka
Narodil jsem se v Londýnské ulici čtvrtého dne sedmého měsíce roku 1980. To si nepamatuju, stejně jako pár let mého kojeneckého a batolecího života. Co vim, je to, že jako každý malý kluk i já měl velký sen. Stát se muzikantem. Ale nakonec jsem se stal bubeníkem. No co. Začal jsem s tím v deseti v lidušce a pokračoval na Konzervatoři Jaroslava Ježka, kterou jsem díky mnoha skvělým lidem kolem sebe, profesorů a muzikantů, absolvoval. To mi dalo možnost hrát a učit. Jsem členem kapel různých žánrů…a protože cesty páně, jak by mi pan Antl jistě potvrdil, jsou nevyzpytatelné… jsem taky členem týhle tlupy schizofreniků.
Jako jedinej z nich jsem si odkroutil vojnu… a ta zkušenost s určitou formou ponížení a respektu se na mně podepsala skvělým charakterem a jistou formou hrbu. Nicméně pan Prachař říká “ aaa, pan Sluka a jeho imaginární hrb…“ no, třeba už je menší….ale to jsem odbočil, pardon.
Všechno je k něčemu dobrý a každá nová zkušenost je dar. Život mě prostě baví….a ještě víc, když to všechno vidím zpoza bicích. Pěkně schovanej